Farníček

Malý mraveneček šel hledat pro své kamamrády cukr. Hledal, hledal a dostal se daleko od mraveniště - na louku. Vtom začalo pomalu pršet: kapy, kap, přišel velký mrak.

Mraveneček se začal bát, protože kapky byly moc velké. Chtěl se někam schovat.

Uviděl bodlák a poprosil ho o úkryt. Bodlák se však zle zamračil a zhurta se na něj osopil a chtěl ho ještě i popíchat. Mravenec musel utéct.

Přiběhl rychle k sasance a úpěnlivě ji prosil, aby se mohl schovat pod její lístky. Ale sasanka byla moc pyšná. Nechtěla jej schovat, aby sama nezmokla a neztratila svou krásu. Vůbec si zmoklého mravence už nevšímala.

Mravenec byl moc smutný, chtělo se mu plakat a byla mu zima.

Vtom uslyší tenký hlásek... Kdopak to na něho volá?  No přece pampeliška. Zavolala mravenečka a schovala ho pod své lístky. Tam se mravenec osušil a zahřál.

Když mraky odešly a vykouklo sluníčko, pochválilo pampelišku za to, že mravence zachránila, že byla hodná a že udělala dobrý skutek.

Za odměnu jí dalo zlatou barvu do vlasů. Takže od té doby jsou všechny pampelišky jako malá sluníčka.