Farníček

Housata šla dlouhou řadou, brouzdala se v ranní rose a hned kousek za zahradou jedno house ztratilo se. Štip-štip, štip-štip, house pláče, co si bez maminky počnu? Od kohouta kokrháče doví se, kde najde kvočnu. Bílá kvočna zrní hledá, na houf kuřátek je sama. House kvočně pokoj nedá: Nejsi ty snad moje máma? S kvočnou špatné pořízení, hned se žene po houseti: Pro tebe tu místo není, běž pryč, dost mám vlastních dětí! House běhá, mámu shání, house nechce zůstat samo. Spatří krůtu, volá na ni: Už jsem tady milá mámo. Krocan dal se do housete: Kdopak se tu paní krůtě v její těžké práci plete? Hudry, hudry, sezobnu tě! To se house vystrašilo! Běží, kam je nesou nohy. Od jetýlků všude bílo, skřivan zpívá u oblohy. Hejno kačátek se koupe, kolem voda, voda samá. Ptá se kachny house hloupé: Nejsi ty snad moje máma? Kam jsi se to zatoulalo?praví kachna. Vrať se zpátky, hloupé house, svět znáš málo, tak-tak, tak-tak, drž se matky! House zase bloudí dvorem, pořád samo, pořád samo. Strachy prchá před Azorem, běží, volá: mámo, mámo! Gágá,gágá, slyší zdola, od zelených kopřiv v plotě. To už máma husa volá: Pojď sem, copak potkalo tě? Už si house nenaříká, dlouhá cesta už je za ním. Ať si každý co chce říká, zmoudřelo tím cestováním!